EQUISETOPSIDA - přesličky

Přesličkovité rostliny (Equisetophyta někdy Sphenophyta) se začaly objevovat od svrchního devonu, největšího rozmachu dosáhly v karbonu (zhruba před 280 až 345 miliony lety). Některé z nich tehdy dosahovaly stromovitého vzrůstu (Calamitales). V permu tyto stromové formy vymřely a začaly se šířit bylinné formy přesliček, ke kterým patří také jediný recentní rod Equisetum, např. u nás známý druh asi nejhojnější přesličky Equisetum arvense - Přeslička rolní. V současnosti existuje asi 35 druhů. Oddělení Equisetophyta obsahuje pouze 1 recentní třídu Equisetopsida. Ve fosilních nálezech je však možné nalézat přesličky, náležející do jiných již vymřelých tříd oddělení, které byly významnou částí flóry v období karbonu, Hyeniopsida, Sphenophyllopsida a Pseudoborniopsida aj. V ostravském souvrství jsou přesličky spíše nehojnými zástupci karbonské flóry. Převládají zde více plavuně a zástupci kapraďorostů. Daleko větší a druhově širší zastoupení mají v mladších, karvinských vrstvách.

Archaeocalamites (Asterocalamites) radiatus Lacey & Eggert (1964) - oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Equisetales DC. ex Bercht. & J.Presl - přesličkotvaré,čeleď: Calamitaceae †, rod: Calamites Brongniart, 1828 †, druh: Archaeocalamites (Asterocalamites) radiatus †.

V dole Staříč III. se těžila svrchní část petřkovických a spodní část hrušovských vrstev ostravského souvrství. Vyskytují se jen primitivnější přesličky, běžné i v kulmu. Z flóry jsou zde hojné Lyginopteris stangeri, Heterangium adiantoides a překvapivě Sphenophyllum tenerrimum. Bohatší lokalita na tento primitivní druh popínavých přesliček není známa. Mezi přesličkami se v této stratigrafické úrovni vyskytuje jen Archaeocalamites a Mesocalamites. Modernější Calamites (Stylocalamites, Calamitina, Eucalamites), je charakteristický tím, že jsou cévní svazky neprůběžné, tedy že jsou žebra na jádrech kmenů v místě nodálních linií střídavá. U Mesocalamitů to platí částečně, jsou jakýmsi vývojovým mezistupněm mezi Archaeocalamity a Calamity. Na úvodních dvou fotografiích jsou krásně patrné průchodné cévy a dokonce pár jizev, které jsou pozůstatkem ovětvení přesličky.

Na následující fotografii je vylouplý, nicméně slisovaný stonek přesličky druhu Archaeocalamites radiatus Lacey & Eggert (1964) - velikost 115 mm, 2016. Nález pochází z Chlebovic (důl Staříč III.) a je na něm krásně vidět hustota jednotlivých nodů přesličky (cévní spojení, či napojení) a že jsou cévní svazky průběžné, což je charakteristický prvek pro tyto primitivnější rody a druhy přesliček, konkrétně pro rod Archaeocalamites.

Literatura: Eva Purkyňová. FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ, 13,00 AA - 13,26 VA - D 13*10192 - ST - 113-1875 61

Archaeocalamites (Asterocalamites) scrobiculatus SCHLOTHEIM, 1820 - oddělení - svrchní karbon, stupeň namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Calamitales Suckow, 1784, čeleď: Archaeocalamitaceae Hirmer, 1927 †, rod: Archaeocalamites Stur, 1875 †, druh: Archaeocalamites (Asterocalamites) scrobiculatus Schlotheim, 1820 †.

Pěkný, ač nevelký nález této prapřesličky ve 2D provedení se zachovalými šesti nody, tedy sedmi klouby z odvalu dolu v Ostravě Heřmanicích. Jedná se o poměrně běžný druh, který známe z kyjovického souvrství a to jak z faunistického horizontu Budišovice, tak Kyjovice. Tento konkrétní nález patří do vrstev petřkovických, kde se ještě vzácněji nalézal. V mladších vrstvách hrušovských, které se na ovalu také nacházejí se však rod Archaeocalamites Stur, 1875 † již nevyskytuje. Co tento nález činí výjimečným jsou dvě skvěle zachovalé jizvy po větvích a to jak v negativním otisku (úvodní foto), tak v pozitivním (foto níže).

Calamites sp. - oddělení - svrchní karbon, stupeň namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida - přesličky, řád: Equisetales - přesličkotvaré, čeleď: Calamitaceae †, rod: Calamites Brongniart, 1828 †.

Zachovalé větvení na hůře zachovalém stlačeném jádru stonku z Ostravy Heřmanic.

Calamites sp. - oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Halda dolu Paskov se nachází směrem z Paskova na Vratimov. Je to jedna z posledních hald v ostravské lokalitě, kde se dají nalézt krásné karbonské otisky přesliček (Calamites), plavuní (Lepidodendron, Sigillaria, Ulodendron), jejich kořenových systémů (Stigmaria) nebo kapradin (Pectopteris apod.). Na haldu u Paskova je navážena jemná frakce z dolu Staříč II. a III., tudíž fosiliferní kameny jsou rozměrově menší, než např. na haldách Staříč II., na kterou jsou naváženy výhradně velké kusy z dolu Staříč II. a na haldu u Chlebovic výhradně velké kusy z dolu Staříč III.

V takzvané hornoslezské pánvi je výskyt paleogických přesliček obecně řidší než např. v plzeňské nebo kladenské pánvi. V hornoslezské pánvi jsou nejvíce zastoupeni zástupci plavuňovitých rostlin. O něco lépe si vedou kapradiny a kapraďosemenné rostliny a nejhůře si ze stromovitých rostlin stojí právě přesličky. Na obrázku níže je použit graf z bakalářské práce Aleše Plichty, který vypracoval na základě srovnání vlastních nálezů na čtyřech lokalitách (Oslavany - důl Kukla u Brna, odval dolu Austria 2 ve Zbůchu u Plzně a odval dolu Heřmanice na české straně pánve v Ostravě a odval dolu Marcel v Radlinu na polské straně pánve). Graf je pouze ilustrativní, neboť jde pouze o studii zkoumající poměrně málo odvalů (celkem 4), neboli hald, potažmo souvrství celého karbonského geologického věku. Sloupec nalevo představuje procentuální zastoupení jednotlivých tříd v daných oblastech výzkumu.

Podřízené taxony:

rod Annularia †
rod Arthropitys †
rod Asterophyllites A.T. Brongniart †
rod Astromyelon †
rod Calamites †
rod Calamocarpon †
rod Calamostachys W.P. Schimper †
rod Cingularia †
rod Mazostachys †
rod Palaeostachya †
rod Paleostachya Weiss. †

Zdroj: Aleš Plichta - Bakalářská práce: Paleontologie odvalu dolu Kukla v Oslavanech, Vedoucí práce: RNDr. Nela Doláková, CSc. Konzultant: RNDr. Zbyněk Šimůnek, CSc. MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD, Brno 2016

Mesocalamites roemeri Goeppert, 1850 - Ostrava, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur, ostravské souvrství

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Equisetopsida C. Agardh - přesličky, řád: Equisetales DC. ex Bercht. & J. Presl - přesličkotvaré, čeleď: Calamitaceae †, rod: Calamites (Mesocalamites) Hirmer 1927 †, druh: Mesocalamites roemeri Goeppert, 1850 †.

Calamitales je řád vymřelých vyšších (cévnatých) rostlin z třídy Equisetopsida a oddělení přesličky (Equisetophyta). Někteří autoři řád Calamitales neuznávají a řadí zástupce do řádu Equisetales. Existovaly v prvohorách, od devonu po perm, poté vymřely. Modernější Calamites (Stylocalamites, Calamitina, Eucalamites), jsou charakteristické tím, že jsou cévní svazky neprůběžné, tedy že jsou žebra na jádrech kmenů v místě nodálních linií střídavá. U Mesocalamitů to platí částečně, jsou jakýmsi vývojovým mezistupněm mezi Archaeocalamity a Calamity.
Většinou se jednalo o stromy s druhotným tloustnutím, které dosahovaly i výšek kolem 30 m a šíře kmene až 1 m v průměru. Rody Mesocalamites a o něco starší Archaeocalamites patří k tzv. popínavým přesličkám. Uprostřed kmene byla zpravidla velká centrální dutina. Primitivnější typy měly ještě vidličnatě členěné listy, odvozenější jednoduché, uspořádané do přeslenu. Sporofyly byly výrazně odlišné od trofofylů. Na koncích některých bočních větví byly koncové strobily sporofylů, deštníkovité sporangiofory se střídaly s kopinatými listeny. Sporangia byla isosporní i heterosporní, u některých zástupců se dokonce vyvinula primitivní semena, např. Calamocarpon insignis, i když někteří autoři to nepovažují za zcela prokázané. Některé druhy měly na spórách elatery jako dnešní přesličky. Ze dřeva těchto stromovitých přesliček vzniklo při vhodných podmínkách černé uhlí, i když se na jeho vzniku podílely i jiné rostliny jako stromové plavuně, kapraďosemenné rostliny aj. (zdroj: wikipedia)

Mohutné kmeny druhů rodu Calamites vyrůstaly z vodorovně uložených tlustých podzemních stonků (oddenků) s drobnými kořínky. Pletiva oddenků byla prostoupena četnými kanálky, které měly nejspíše provzdušňovací funkci. Svědčí to o tom, že tyto rostliny rostly v močálech. U mladších rostlin probíhala středem kmene dřeň, u starších dřeň již vyvinuta nebyla a místo ní se vytvořila dutina (calamos = dutina, roura).
Kmeny dlouze článkované; žebra jejich jader jsou zaoblená, na konci zašpičatělá. Jizvičky na horním konci žeber článků jsou eliptické, na dolním tečkovité, poduškovité. Větvení os bylo v intervalu tří článků. Výskyt: spodní část ostravského souvrství.
Zdroj:
Eva Purkyňová; FLÓRA PRODUKTIVNÍHO KARBONU OSTRAVSKO-KARVINSKÉHO REVÍRU, ÚSTŘEDNÍ ÚSTAV GEOLOGICKÝ.